"Konstrukce" kmene stromu

   "Konstrukce" stromu musí řešit dva hlavní problémy – vytvářet oporu, podobně jak například kosterní systém v těle člověka a současně transportovat živiny a dodávat vodu. Motorem na který stromy "běží" je fotosyntéza, "palivem" sluneční energie.

   Kmen je chráněn kůrou. Lýkem (kambium) první vrstvou pod kůrou jsou transportovány živiny a voda. Každým rokem se vytváří jeden letokruh. Šířka letokruhů není konstantní, závisí na klimatických podmínkách – množství vláhy, teploty. Jarní přírustky jsou světlejší a pro "dřevožravý" hmyz chutnější než letní, tmavší. Zajímavostí je tzv. "věčný strom". Protože letokruhy vytvářejí pro stejná stanoviště charakteristický sled přírustků, je možné podle jejich sledu určit přesně dobu, kdy byl strom poražen. Dendrochronologie, jak se tato datovací metoda jmenuje, umožňuje určit dobu vzniku staveb přesně na rok.

   Jehličnatá a listnatá dřeva mají rozdílnou stavbu kmenu i rozdílné "nájemníky", škodlivý hmyz. Například nejnebezpečnějí škůdce, tesařík krovový, napadá výhradně jehličnany. Hrbohlav parketový si oblíbil, jak jeho název napovídá, dubové dřevo – například parkety.

   Dřeviny dále dělíme na jádrové (borovice, modřín, dub) a bezjádrové (jedle, smrk). Jádro obsahuje látky, třísloviny, flavanoidy, terpenoidy, jež jsou pro larvy toxické. Proto například larvy tesaříků dávají přednost bělovému jarnímu dřevu a obvykle nenapadají jádro dřevin. Pokud jsou nuceny se v něm ubytovat, neprosperují a dříve nebo později zahynou.

   V současnosti se používá méně kvalitní dřevo. Zde je možné hledat příčinu dnešního velkého rozšíření dřevokazného hmyzu. Používá se nevyzrálé dřevo s velkým obsahem "chutné" bělové části.

   Důležité je vlhkost dřeva. Plísně a houby, kromě dřevomorky, vyžadují pro zdárný vývoj vlhkost vyšší 20%. Dřevokazný hmyz se spokojí s vlhkostí nižší. Problémem jsou výsušné trhliny. Přirozenou vlastností dřeva je změna objemu závislá na okamžité vlhkosti. Dřevo "pracuje" a díky změnám vlhkosti se po chemické ochraně dřeva obnažuje neošetřený povrch trhlin. Do těchto míst kladou samičky dřevokazů vajíčka.

Dřevo se dělí do 5 tříd přirozené odolnosti proti biotickým škůdcům

1. velmi trvanlivé: teak,1-2 akát,
2. trvanlivé: dub, kaštan, thuje,
3. středně trvanlivé: ořech, švestka,
3-4. borovice, modřín,
4. málo trvanlivé: smrk, jedle,
5. netrvanlivé: buk, topol,

Náchylné k napadení tesaříkem krovovým je bělové dřevo všech evropských a většiný neevropských jehličnatých dřevin.

Podle ČSN-EN 335 je definováno 5 tříd ohrožení rostlého dřeva z hlediska vlhkosti.

1. Bez kontaktu se zemí, vlhkost 20% a méně,
2. bez kontaktu se zemi, vlhkost občas větší než 20%,
3. bez kontaktu se zemí, vlhkost častěji větší než 20%,
4. kontakt se zemí nebo se sladkou vodou, vlhkost nepřetržitě větší než 20%,
5. kontakt se slanou zemí nebo mořskou vodou, vlhkost nepřetžitě větší než 20%.

   Vhodná konstrukční opatření mohou účinně chránit zabudované dřevo proti vzlínající i kondenzační vodě.Při nátírání je potřeba věnovat důkladnou pozornost výsušným trhlinám. Právě tam často kladou samičky dřevokazů vajíčka. Tesařík krovový to dokáže do hloubky až 2 cm. Způsob ochrany se volí v závislosti na přirozené odolnosti dřeva a vlhkosti prostředí.

   Biotičtí škůdci – hmyz, houby a plíseň nejsou jediným nebezpečím. Dřevo je poškozovéno také slunečním zářením, teplem, povětrností a chemickou erozí.