Mikrovlnné záření

   Jako mikrovlnné záření se označuje elektromagnetické vlnění o kmitočtu od 300 MHz do 30GHz. Nás bude zajímat záření o frekvenci 2450 MHz. To odpovídá délce vlny 12, 2 cm. Záření o této frekvenci se používá u zařízení, jež je dobře známo z kuchyně – mikrovlnné troubě. Tento kmitočet se velice dobře hodí k ohřevu materiálu obsahujícího vodu. Protože živé organizmy obsahují velké množství vody, až 90% lze jimi ohřát nejenom potraviny, ale i jejich těla. Na tom spočívá princip likvidace škodlivého hmyzu mikrovlnným zářením.   

   Mikrovlnné záření má vlastnosti podobné světlu (světlo je také elektromagnetické záření). Materiály reagují na mikrovlnné záření třemi způsoby: od kovovových ploch se odráží, pro sklo je neviditelné, záření jim prochází. Látka obsahující vodu mikrovlnné záření pohlcuje, přijímá energii ohřívá se. Červotoči jejich larvy a vajíčka nepřežijí teplotu nad 35°C, teplomilné tesaříky a hrbohlavy zahubí teplota nad 65°C působící alespoň jednu hodinu. (Též uváděno necelých 50°C zastavujících jejich vývoj.) Na obávanou dřevomorku domácí stačí dokonce 30°C. Od kovových ploch se mikrovlnné záření odráží. Záření, odražené od větších kovových ploch, ohřívá zdroj mikrovnného záření – magnetron. Ten může být vzniklým teplem zničen. 

    Dřevěné předměty obsahují kovové části, které se v mikrovlnném záření chovají dost tajemně. Někdy se ohřejí na vysokou teplotu; záleží na jejich tvaru, poloze vůči magnetronu (mikrovlnné pole je polarizované), dochází k indukci elektrického proudu, interferenci mezi kovovými součástmi.   

   Mikrovlnné záření může poškodit zdraví. Citlivé jsou oči, mužské pohlavní orgány. Při léčbě "nemocného dřeva" je potřeba postupovat uvážlivě, sledovat intenzitu mikrovlnného záření, často měřit teplotu ozařovaných předmětů. (Nezaměnit mikrovlnné záření za ionizující, například rentgenové. Tím mikrovlnné záření není.) Pokud je energie mikrovlnného záření příliš vysoká, může dojít k poškození předmětů teplem. 

    Chystáte-li se "zobydlit" podkroví, a trámy zakrýt, je prozíravé preventivně trámy opatřit ochranným nátěrem. Pokud to neuděláte a nastěhuje se k vám tesařík krovový nebo jiná dřevokazná havěť, je sice možné ozařovat i přes sádrokarton, ale je to náročnější protože nelze vizuálně sledovat průběh zásahu. Přítomnost kovové konstrukce, na které jsou sádrokartonové desky upevněny, vyžaduje speciálně upravené MW zářiče, jímž nevadí kovové plochy odrážející mikrovlnné záření zpět. Vyzkoušel jsem úspěšně (doufám) takto upravený zářič odolný vůči odraženému mw záření. Proto mohu ozařovat i za sádrokartonem. Více informací je v článku "Ozařování za sádrokartonem".  

   Mikrovlnné záření zahubí téměř všechny živé organizmy (Účinnost je závislá na hloubce a přístupnosti napadených míst.), avšak nechrání proti opětovnému napadení. Proto je vhodné provést co nejdříve impregnaci ochrannými chemickýmí prostředky. Mikrovlnné záření se v ozařovaném tělese neakumuluje, to znamená, že ozářené těleso po ukončení zásahu nic nevyzařuje.

   Ozařování je poměrně zdlouhavé. Teplota dosahuje místy až 80°C a z ošetřovaných předmětů může vytékat roztavená pryskyřice. Proto ozařování není vhodné pro předměty citlivé na teplo, například lakované předměty a starožitnosti. (Zde je vhodnější ozáření gama zářením – provádí muzeum Roztoky a BIOSTER Veverska Bitýška.) Pro tyto případy zkoumám možnost likvidace biotických škůdců metodami umožňujícími citlivější regulaci teploty.