Dřevokazný hmyz

   Dřevokazný hmyz napadá dřevěné stavební konstrukce, krovy, podlahy, nábytek a jiné dřevěné předměty… Dřevo poškuzují hlavně larvy. vyhlodávají spleť chodeb skrytých pod povrchem dřeva. Na přítomnost dřevokazů obvykle upozorní nález výletových otvorů, piliny a dospělců. Larvy tesaříků krovových se prozradí i hlasitým chroustáním. Při větším napadení se chodbičky spojují, vytvářejí kaverny vyplněné odpadovou drtí, z nichž se sypou hromádky jemných pilin. Postupně dřevo ztrácí pevnost a rozpadá se. Například nosné trámy a krovy se bortí při zvýšeném vnějším tlaku způsobeným silným větrem, sněhem… Zvlášť citelné škody působí hmyz na uměleckých předmětech a starožitnostech. Nepřímé škody vznikají tím, že hmyz zavléká do chodeb vyhlodaných larvami některé plísně a houby a rozšiřuje je.

 

Červotoč proužkovaný (Anobium striatum Olivier)

Červotoč proužkovaný

   Červotoč proužkovaný je 3 až 4 mm dlouhý, světlehnědý až tmavohnědý brouk, na krovkách má 10 řad rovných a zřetelně tečkovaných rýžek. K hromadnému rojení brouků dochází v dubnu až červenci. Brouci jsou patrioti, většina z nich zůstává na místě kde se vylíhli, nebo poblíž. Samička klade obvykle do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě, nebo na rovný , ale drsný povrch asi třicet, za příznivých okolností až šedesát vajíček.   
   Červotoč proužkovaný napadá především jehličnaté dřevo, dosti vzácně i listnaté, opracované a proschlé, již déle používané. V jádrovém dřevě neprosperuje, vyvíjí se špatně. Charakteristické je, že trámy napadá jen na vnitřní straně místnosti. Venkovní stranu stěn domů a trámů nepoškozuje. Larvy vyvrtávají ve dřevě podélné chodby, jejichž hlavní část je soustředěna do letokruhů jarního dřeva. Velice často ho najdeme ve dnech skříní, nohách, na spodcích dveří, v pracích. Délka dospělé larvy dosahuje 4 mm a šířka její chodby v této době bývá kolem 2 až 2,5 mm. Vývoj trvá 1 až 3 roky a závisí na okolní teplotě, vlhkosti a výživnosti dřeva.
   Při relativní vlhkosti vzduchu pod 45% nedochází k líhnutí larev, protože nemohou prokousnout zaschlou blánu vajíčka. Červotoč proužkovaný je poměrně citlivý na teplotu, uvádí se, že již pří 30°C dochází k tepelnému šoku (uvádí se i teplota něco přes 40°C). Při 34°C nedochází k embryonálnímu vývoji a vajíčka hynou. Hyne též pří nízkých teplotách kolem -18°C. Optimem pro vývoj larev je teplota 14 až 16°C při vlhkosti dřeva 15 - 18% a relativní vlhkosti vzduchu 70 až 80%.


 

Červotoč umrlčí (Anobium pertinax Linnaeus)

Červotoč umrlčí

   Červotoč umrlčí je větší než červotoč proužkovaný, dosahuje délky 4 až 5 mm. Celé tělo je černohnědé, až černé, jen na štítu u obou zadních rohů jsou zlatožluté skvrnky.
   Ve způsobu života se podobá červotoči proužkovanému. Brouci se rojí od dubna do června. Vedou noční způsob života. Samičky nakladou asi 30 vajíček do skulin obnaženého dřeva nebo do starých chodeb. Chodba dospělé larvy, dlouhé až 9 mm, je široká kolem 3 mm, stejně tak výletový otvor je okrouhlý, o průměru 2,5 až 3 mm. Červotoč umrlčí potřebuje pro svůj vývoj vysokou vlhkost dřeva (nejméně 18 až 19%) a v zimě dočasné snížení teploty pod bod mrazu (Podle mých dosavadních pozorování se zdá,že umí úspěšně přežít i bez snížení teploty pod bod mrazu). Tepelný šok larev nastává při teplotě nad +39°C, u imaga nad +41°C. K úhynu všech vývojových fází dochází při teplotě +48°C. Vývojový cyklus trvá nejčastěji 2 až 3 roky. 
   Červotoč umrlčí napadá především dřevo v místech vystavených působení zimních mrazů, zabudované již několik let, jehličnaté i listnaté. Ve zděných obytných domech se usidluje na střešních trámech, v podlahových prknech, v záklopech stropů a půdních příčkách. Napadá obvod trámů v místech uložení do venkovních stěn a též jejich vlhkosti pravidelně vystavené části, například tam, kde zatéká. V dřevěných obytných domech poškozuje konstrukční prvky krovů, trámy v rozích krajních místností (zejména s vlhkým provozem např. kuchyně), krátčata a střešní trámy, hrubé podlahy.  

   Na nábytek obvykle neútočí. Výjimku učinil u stolní desky, původem z indonézského "dešťového strumu". Zdali to byl "cestovatel" nebo "tuzemák" zatím nevím. O útulek ve zmiňované stolní desce se dělil s hrbohlavem parketovým. Ani o něm nedokážu říci, byl to starousedlík nebo cestovatel. Zdá se, že změny klimatu nám chystají mnohá překvapení.

   Kromě těchto červotočů je možno se setkat s půvabným červotočem peřenitým (je k vidění na hlavičce stránek), kostkovaným, hnědým…


 

Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus L.)

Tesařík krovový

   Tesařík krovový, díky velkosti a žravosti svých larev, je nejnebezpečnější hmyzí škůdce opracovaného dřeva. Samičky jsou dlouhé až 25 mm. samečci jsou menší. Zbarvení tesaříka krovového je proměnlivé: je žlutohnědý, červenohnědý až černý, se dvěma nezřetelnými příčnými pruhy ve středu krovek. Tykadla má ve srovnání s jinými druhy tesařík poměrně krátká, dosahují sotva do poloviny krovek. Typická je dosti nápadná dvojice šedavých skvrny na krovkách.
   Tesařík napadá dřevo jehličnatých stromů – ploty, sloupy, trámy, krovy, podlahy. Samička klade 80 až 200 vajíček do spár. Vylíhlé larvy vyhlodávají chodby pod povrchem, později se zavrtávají hlouběji (vydávají charakteristický vrzavý zvuk), napadené dřevo se nakonec rozpadá až na drť
   Larva se vyvíjí 3 až 10 let (někdy se uvádí neuvěřitelných 15 roků). Výletové otvory jsou oválné, až 1cm dlouhé. Dospělý tesařík žije nejvýše 1 měsíc. Ve sklepích nebyl pozorován, snad pro přílišnou vlhkost ovzduší. Tesařík miluje teplo, optimální "larví" teplota je 28 až 30°C. Rojí se od května do června až července. Je-li teplo, lze jej zastihnout už koncem dubna. Chodbičky, vyplněné drtí a trusem, jsou těsně pod povrchem dřeva. Posvítí-li se šikmo na dřevo, mohou být vidět nepatrné stopy v podobě výdutí, jež lze prstem promáčknout. Larvy napadají pouze tzv. bělové dřevo. Pokud jsou nuceny živit se dřevem jádra (borovice, modřín) neprosperují a obvykle hynou. U bezjaderných dřev, smrku a jedle, postupně pronikají do hloubky. Larvy tesaříků dokáží napadený trám velice důkladně "zpracovat". Přitom na první, zběžný, pohled není nic podezřelého vidět. Jejich činnost prozradí až průhyb trámu nebo porucha dřevěné konstrukce.
   Díky používání méně kvalitního dřeva a celoročnímu vytápění objektů, tesařík mění své způsoby. Není neobvyklé slyšet typické chroupání larvy tesaříka i v chladným zimních měsících. Larvy tesaříka pravděpodobně nemají v oblibě polohu "hlavou dolů". Možná proto poškozují více horní strany trámů. Dolní strany trámů bývají často návštěv larev ušetřeny. Teplomilné larvy tesaříka se také rády "vyhřívají". Asi proto dávají přednost dřevu na teplejší straně budov. Není výjmkou, že dřevokazi zcela zničený prvek sousedí s dílem, do kterého se larvy nezakously. Dospělci se pravděpodobně líhnou téměř po celý rok. Dobu jarního rojení snad synchronizují pomocí feromonů nebo teploty okolí či délky dne. 
   Podobně "sympatičtí" příbuzní tesaříka krovového jsou tesařík fialový, skladištní a hnědý.

"Chroupání" dospělé larvy tesaříka krovového možno poslechnout zde:


 

Dřevokaz čárkovaný (Xyloterus lineatus Olivier)Dřevokaz čárkovaný

   Dřevokaz čárkovaný je dlouhý 3 až 4 mm. Hlava a štít jsou hnědožluté až červenavé, krovky bledě žluté, s postranním tmavým podélným okrajem. Do skladů dřeva se dostává ve stadiu larvy nebo přezimujících brouků. Samička vrtá mateční chodbu kolmo k ose kmene až do hloubky 5 cm, chodby larev pak jsou kolmo k mateční chodbě. Tímto způsobem žíru se dřevo velice znehodnocuje. Larva se vyskytuje často spolu s podhoubím houby Cetatocystis pilifera, která způsobuje modrání dřeva, a proto chodby černají. Vývoj dřevokaze trvá 9 až 10 týdnů. Dřevokaz škodí všem jehličnatým dřevinám. Příbuzný druh X.signatus Fabricius napadá duby, X.domesticus L. buky a olše.


 

Hrbohlav parketový (Lyctus linearis Goeze)

Hrobohlav parketový

   Hrbohlav parketový je drobný, 2,5 až 5 milimetrů dlouhý brouk, obvykle červenohnědý. Výletové otvory hrbohlava (1 až 2 mm) jsou zpravidla menší než červotočí. V odborné literatuře (Ochrana dřeva I, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno) se píše: V přírodě se rojí od května do června, ve vytápěných prostorách dříve, uvádí se až březen (nemusí vždy platit). Hrbohlav napadá trvrdé dřevo především dub, akát, případně jírovec, vinnou révu, jasan… Hrbohlav má většinou jednoletý vývoj, v chladnějších podmínkách dvouletý.
   O rychlosti vývoje rozhoduje především teplota (optimální je 30°C), méně vlhkost dřeva. Larvy totiž přežívají v rozmezí vlhkosti od 5 do 25%, optimum je 11 až 13%. Aby bylo dřevo napadeno, musí běl obsahovat nejméně 1% škrobu. Samičky kladou vajíčka do příčných řezů, trhlin a porušených tracheí. Hladký povrch nemají v oblibě. Celkem jedna samička naklade asi 70 vajíček.
   Jak název napovídá, hrbohlava parketového nejčastěji objevíte v dubových parketách. Aktivní napadení hrbohlavem se pozná podle nahnědlých pilin kolem výletových otvorů. Chemické ošetření je velmi vhodné provést těsně před rojením. Zdrojem napadení bývají hrbohlavem hojně obývané dubové lesy. Hrbohlav napadá i dřevo importované z Číny, Indonézie a dalších exotických zdrojů. Objevuje se například v čínských bambusových podlahách. Není mi známo, jestli v těchto případech jde o import, nebo "domorodce".

   V současnosti roste počet napadených dubových podlah. Často hrbohlav přežije zpracování dřeva a zákazník je "potěšen" infikovaným dřevem. Některé zdroje uvádějí, že hrbohlav napadá i čerstvé, méně vyschlé dřevo. Objevil jsem hrbohlava parketového a červotoče umrlčího v indonézském "dešťovém stromě" o vlhkosti téměr 30%. V literatuře hojně uváděná doba rojení: "…ve vytápěných místnostech o něco dříve, až v březnu…", je poněkud nepřesná. "O něco dříve" může znamenat objev výletových otvorů "ozdobených" pilinami již v prosinci (stalo se zákazníkovi v Praze). Hrbohlav je dost odolný vůči vyšší teplotě, asi jako tesařík krovový. To zvyšuje obtíže pří jeho hubení. Oplodněné samice zřejmě (s asi 80% pravděpodobností) kladou vajíčka blízko své rodné chodbičky. Pokud je to pravda, boj s hrbohlavem by to dost usnadnilo. To je potřeba důkladněji ověřit. Protože ozařování celé napadené plochy je pracné a pro zákazníka nákladné, ozařuji jen místa v okolí výletových otvorů. Celou podlahu je nutné ještě chemicky ošetřit, nejlépe těsně před rojením (Avšak kdy to vlastně je?). I když se dřevokazného nájezdníka obvykle nepodaří zcela vyvraždit, jeho aktivita je výrazně utlumena. MW záření zlikviduje larvy ukryté ve dřevě na které nedosáhne chemie. Chemický nátěr zasáhne jednotlivé dospělce–individualisty a vajíčka v místech neošetřených MW zářením a brání opětovnému napadení dřevokazným hmyzem.

Všechny druhu dřevokazného hmyzu se rojí venku mimo svůj úkryt ve dřevě. Tehdy jsou nejzranitelnější a jsou ničeny chemickými přípravky.