Bezpečnost práce s mikrovlnným zářením
Elektromagnetické záření je všude kolem nás, díky němu vidíme, posloucháme rozhlas, díváme se na televizi, esemeskujeme, GPS nám pomáhá na silnicích. Některé vlnové délky (naštěstí pro pozemský život, bohužel pro astronomy) zadržuje atmosféra. Je to oblast infračeveného, ultrafialového (Pamatujete se na diskuze kolem ozonových děr?) a nejenergetičtějšího – kosmického záření.
V minulosti se zkoumal jev označovaný jako elektrosenzivita. Lidé mimořádně citliví (asi 3% populace) na elektromagnetické záření uváděli obtíže zaviněné „elektromagnetickým smogem“– bolesti hlavy, nespavost, psychické potíže… Pokusy prováděné v laboratorních podmínkách nevedly k jednoznačným výsledkům. Diskutabilní je vliv mobilů. Objevily se úvahy o zvyšeném riziku rakoviny mozku. Ani ty nejsou jednoznačně potvrzené.
Díky velkému rozvoji krátkovlných komunikačních technologií houstne elektromagnetický smog. To vyvolává obavy občanů (viz případ Vatikánských vysílačů). Avšak zmenšování elektronických systému jistě odpovídá i snižování jejich nároků na energii a tudíž i pokles elektromagnetického vyzařování. V Čezku je, jako obvykle, klid, zdejší vláda naopak předpisy týkající se maximální dovolené expozice v tichosti změkčila (snad kvůli brdskému radaru).
Pobyt v silnějším mikrovlnném elektromagnetickém poli vyvolává potíže úměrné době expozice a intenzitě pole. Objevují se bolesti hlavy, pálení očí, nevolnost. Může nastat poškození mužských pohlavních orgánů a očí. Zkrátka, pobývat v silném elektromagnetickém poli se nedoporučuje. Mikrovlnná záření nemá, na rozdíl od rentgenového a gama záření, kumulativní účinky. To znamená, jednotlivé doby vystavení mikrovlnnému záření se nesčítají.
Maximální přípustné hodnoty expozice udává vyhláška MZ ČR č. 408/1990 Sb. Problém je, že většinou nemáme možnost přesně měřit. Ostatně názory odborníků na vhodné metody měření a bezpečné hodnoty expozice se liší. Dále chybí sledování účinku elektromagnetického smogu v delším časovém období. Podrobnější zkoumání této problematiky, i když je zajímavá, přesahuje účel těchto stránek. Více informací lze získat například zde:
http://www.tzb-info.cz/1801-elektromagneticke-pole-a-zdravotni-rizika-i.
Vcelku lze konstatovat: Pokud obsluha dbá na základní bezpečnostní pravidla, nepohybuje se před ústím zářiče a blízký pobyt omezuje na minimum, anebo generátor při manipulaci vypne, nedochází k žádným zdravotním problémům. (I při několikahodinovém ozařování jsem nepozoraval žádné obtíže.) Ozařované předměty nic nevyzařují a prostory, kde bylo pracováno s mikrovlnným zářením, je možné ihned, bez jakéhokoliv zdravotního rizika, obývat. Bohužel to platí i pro dřevokazy.
Mikrovlnné záření je silně pohlcováno hmotou obsahovující vodu. Energie záření se mění na tepelnou – vlhké zdi, dřevo, dřevokazi, plísně se ohřívají. Škodlivou emisi záření lze snížit zakrytím zářičů kovovým pletivem. Mikrovlnné záření i u těchto výkonných zdrojů, obvykle neohrožuje elektronické zařízení umístěných ve vzdálenosti dvou a více metrů od zářičů. Se zářiči jsem pracoval několikrát v blízkosti (1,5 až 2m) počítačů a jejich příslušenství. Zaznamenal jsem změnu funkce, nikoliv poškození, v jednom případě u klimatické jednotky, která byla umístěna 0,5 m od zářiče (jinak to nešlo udělat a moc se mi do toho nechtělo). Samozřejmě se nesmí zářič namířit přímo na počítač. Přesto je vhodné, pokud to lze, citlivá elektronická zařízení odklidit do větší vzdálenosti a to, pokud mohu, dělám. Další možností ochrany je zakrytí přístrojů, kovovým pletivem, aluminiovou karimatkou. Vcelku obvyklé je rušení WI-FI připojení (stejná frekvence).
Velké opatrnosti je potřeba při ozařování starých trámů, které mohou být "vyhnilé". V takových případech, pokud vůbec ozařovat, je nutná mimořádná opatrnost, jak jsem se bohužel sám přesvědčil. Po ukončení prací je potřeba místo pečlivě hlídat alespoň 8 hodin.
Problematika kovových předmětů v ozařované hmotě je popsána v článku Mikrovlnné vysoušení.